Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Dějiny místa.
Srbská Kamenice a Chřibská, nejkrajnější bydliště děčínské župy (uprostřed tehdejších lesních hranic) byly založeny v dobách německého císaře Jindřicha II (1002-1024) uprchlíky – Lužickými Srby.
Lužičtí Srbové se pokoušeli mezi Labem a Sálou uhájit svoji nezávislost proti Němcům. Častými vpády zneklidňovali německé území.
Jindřich II. Chtěl Lužické Srby podrobit německému panstvu a zabezpečit německé hraniční oblasti.
Poroba Lužických Srbů se podařila.
Nyní se Jindřich II. Snažil o rozšíření německého jazyka a křesťanství mezi Lužické Srby.
Část Lužických Srbů si cenila svobodu více než porobu německým panstvem a táhla do Čech, kde se usadila ve skrytých údolích v okolí České Kamenice.
Protože výprava Jindřicha II. Proti Lužickým Srbům se konala v roce 1015, byla
SRBSKÁ KAMENICE založena po roce 1015
Z České Kamenice, která již tenkráte existovala a byla křesťanská, bylo křesťanství rozšiřováno do okolí.
Rozšiřování křesťanství do okolí České Kamenice bylo dílo tehdejšího pana z Michelsbergu-Wartenbergu.
(Palmeho ohlédnutí do pravěku České nížiny. Palmeho kronika Varnsdorfská).
Starý kostel v Srbské Kamenici stál uprostřed hřbitova, což byl případ všech starých kostelů, byl postaven kolen r. 1350 a poprvé je o něm zmínka v „libri Confirmation“
v roce 1352.
V roce 1384 platil kostel králi Václavu IV. z Čech půlročně 3 groše stravného.
V libri Confirmation: tzv. knižní záznamy v Pražské arcibiskupské kanceláři a
v libri Exetion: t. zn. knižní zřízení kostelů, zanesených v pražském arcibiskupském archívu se nachází několik důkazných potvrzení pro duchovní v Srbské Kamenici, která potvrzují stáří a vznik kostela a obce.
Z dalších listin (Pražský archiv)
Kostel a obec zůstaly katolické až do roku 1568, kdy se přistěhoval do Srbské Kamenice protestantský farář Kryštof Geischel, zemřel zde 1574. Následovali další protestantští faráři. Poslední z nich Jakob Jüngling, když v roce 1630 s mnoha svými příznivci opouštěl Srbskou Kamenici (důsledek ediktu Ferdinanda II), údajně měl s sebou odnést matriky, kroniku a všechny duchovní knihy, které se vztahovaly k dějinám duchovní správy v Srbské Kamenici (existující zápisy sahají zpět až do roku 1635).
Od roku 1630 byl kostel v Srbské Kamenici spravován duchovenstvem z České Kamenice a obyvatelé se stali opět katolíky. To trvalo až roku 1761, potom následovali expositi, jak se tenkrát nazývalo duchovenstvo filiálních kostelů.
V roce 1856 byl kostel v Srbské Kamenici odloučen od České Kamenice, až do této doby patřil pod patronát hraběte Kinského, potom převzal patronát náboženský fond.
Starý, malý kostel, který stál na nynějším hřbitově měl cenu 14 000,-- Fl. Protože byl zchátralý a byl malý, žádali farníci v roce 1772 o povolení postavit kostel nový.
Filiální kostel v Srbské Kamenici měl kolem roku 1760 1700 farníků v šesti místech. Dnešní jetřichovičtí farníci patřili tehdá k Srbské Kamenici, postavení kostela v Jetřichovicích spadá až do roku 1787.
Základní kámen k nynějšímu kostelu byl položen 15. července 1772 a kostel byl postaven za čtyři roky, nákladem více než 20 000 Fl.
Oltáře a zvony byly přeneseny ze starého kostela a na sv. Václava 28. září 1776 byla sloužena první mše.
Slavnostní zasvěcení bylo 20. října 1776 o čemž je následující historický záznam:
15. července 1772 jsem já Daniel Kühnel p. A. děkan z České Kamenice po obdržení souhlasu od výsostného consistoriátu zasvětil a položil základní kámen k novému srbskokamenickému kostelu a to v přítomnosti inspektora Mathia Aratora a pana správce Františka Ratolišky.
V neděli 20. října 1776 jsem já Daniel Kühnel děkan v České Kamenici zasvětil podle obdrženého souhlasu vysokého consistora tentýž nově postavený srbskokamenický kostel obyčejnou slavností, tomuto duchovnímu výkonu bylo přítomno mnoho lidí z různých míst.
Začátkem srpna věnovala knížecí výsost Francius Udalcius Kinský, jakožto patron z vyšší milosti 1 000 Fl na výstavbu tohoto kostela.
Hlavní oltář, který se nachází v kostele, byl zakoupen Johanem Antonem Grohmanem, expositem v Srbské Kamenici v roce 1785 za cenu 100 Fl, ze zrušeného Paulánského kostela. Byl to trojdílný oltář. Nemohl být postaven v celé výšce, protože kostel byl příliš nízký. Bůh, sv. Duch, byl proto umístěn nad zákristií.
Na biskupský příkaz byla v roce 1881 velká socha „Boha otce“ z vysokého oltáře sundána a umístěna naproti kazatelně na straně epištol. Na uvolněné místo na hlavním oltáři byl vsazen obraz sv. Václava, patrona kostela. To samé bylo namalováno malířem dějin Karlem Javůrkem v Praze.
Roku 1899 byl hlavní oltář renovován sychrovskou firmou Bušek a synové a je nejhezčí ozdobou kostela. Náklady na renovaci 2 100 Fl.
Původní fara měla stát na místě dnešní školy.
Pozn.: Domníváme se, že již odedávna to byla škola, zatímco v Srbské Kamenici bohoslužby vykonávalo duchovenstvo z České Kamenice, měli duchovní v tomto domě jen jednu místnost k dispozici.
Teprve v roce 1737 byla vystavěna vlastní fara, malý dřevěný dům v zahradě dnešní fary. Dnešní fara byla postavena v roce 1864 prvním samostatným farářem Antonem Friedlantem...
Hřbitov je již odedávna na dnešním místě. Podle desek z roku 1882 je obecním hřbitovem, je to pozemek obce, ze kterého se neplatí daně o rozloze 14 arů 03 m2.
Kříž na hřbitov věnoval Josef Storm, sedlák ze Srbské Kamenice č. 1 v roce 1832.
Potom co byl hřbitov pro Srbskou Kamenici a Všemily prokázán za malý, desetiletý turnus pohřbívání nemohl být dodržován, takže z praktických důvodů , byl také ve Všemilech roku 1875 zřízen hřbitov.
Zeď a železný plot kolem našeho hřbitova byly postaveny v roce 1874.
Ve hřbitovním řádu z roku 1884 je určeno, že nebožtíci budou pohřbíváni v řadě, pro děti je určeno zvláštní místo.
Pro zkrášlení hřbitova byly v roce 1886 zasázeny akátové stromy.
V roce 1886 byl na střechu kostela přidělán hromosvod. Věž kostela je 34 m vysoká.
Vývoj obce šel kupředu asi velmi pomalu. Obyvatelstvo bylo na začátku poutáno pouze k obdělávání půdy. Číslování domů nebylo žádné, jednotlivá hospodářství byla od sebe oddělena pouze popisem hranic.
Teprve během doby vlády císaře Josefa II. 1780-1790 byly domy označeny čísly a pozemky změřeny.
V pozdějších dobách se konalo ještě jedno číslování domů, které trvá dodnes.
Roku 1785 mělo stát v Srbské Kamenici 113 domů.
Z roku 1821 jsou v listinách zapsáni následující podnikatelé:
17 bělidel, obchodníků s přízí a punčochářských mistrů
1 truhlář v č. 71
1 řezník v č. 20 (Schubert)
2 pivní a vinné šenkovny v č. 135 a 50
1 výčep, kramář a pekař v č. 74 (Franz Eidemann)
Počet obyvatel v Srbské Kamenici
|
Rok
|
Počet obyvatel
|
Rok
|
Počet obyvatel
|
|
1675
|
389
|
1930
|
932
|
|
1715
|
543
|
1950
|
346
|
|
1720
|
545
|
1961
|
329
|
|
1730
|
572
|
1670
|
273
|
|
1731
|
587
|
1982
|
218
|
|
1741
|
611
|
1992
|
172
|
|
1749
|
653
|
2001
|
176
|
|
1760
|
705
|
2003
|
201
|
|
1770
|
673
|
2004
|
206
|
|
1827
|
859
|
2005
|
206
|
|
1830
|
869
|
2006
|
211
|
|
1848
|
934
|
|
|
|
1897
|
1036
|
|
|
Obyvatelstvo Srbské Kamenice v roce 1827
859 duší z toho
mládež 336
nepřítomni 99
vojáci 33
poplatníci 180
chudí 211
1830 151 domů 869 obyvatel 23 bělidel
1848 164 domů 934 obyvatel
1861 176 domů
1897 202 domů 1036 obyvatel
Sčítání lidu v Srbské Kamenici v roce 1910
Počet domů 204
Počet rodin 256
Přítomné obyvatelstvo 997
Muži 478
Ženy 519
Rakušané 988
Cizinci 9
Římskokatolíci 990
Starokatolíci 1
Evangelíci 6
Obecní řeč němčina 988
Zvířectva bylo napočítáno:
Koně 55 prasata 95 husy 116
Hovězí 266 včelíny 65 kachny 112
Kozy 173 slepice 1678 ostatní drůbež 122
Sčítání domácího zvířectva 31.12. 1925
Koně 38 prasata 136 husy 121
Hovězí 290 králíci 23 kachny 9
Kozy 244 slepice 1708 krůty a perličky 13
Statistika obce Srbská Kamenice rok 1939
Obyvatel 887 100%
Z toho mužů 420 47,5
Do 6 let 74 8,3
6-14 let 113 12,7
14-18 let 54 6,1
18-65 let 566 63,9
65 a více 80 9,0
z toho řím.kat. 843 95,0
evangelíků 33 3,7
jinověrců 5 0,6
Hospodářský obor
Zemědělství a les. 174 19,6
Průmysl a řemesla 429 48,3
Obchod a doprava 115 13,0
Veřejné a soukromé služby 34 3,8
Bez samostatného povolání 130 14,7
Domácností 290
Domů 212
Bělidla v Srbské Kamenici
Fiedler Florian č. 6 Kühnel franz Josef č. 89
Michel Josef č. 9 Urchs Johannes č. 110
Kleinpeter Ignaz č. 11 Kühnel Wilhelm č. 113
Fiedler Wilhelm č. 16 Heinrich Heinrich č. 123
Michel Štefan č. 18 Zeckert Vincenz č. 124
Kühnel Augustin č. 25 Zeckert Franz č. 126
Fiedler Josef č. 29 Zenker Franz Josef č. 129
Kromer Franz č. 33 Richter Anton č. 133
Urchs Josef č. 66 Hichisch Heinrich č. 136
Fiedler Frz. Wenzel č. 71 Kunert August č. 137
Fiedler Franz č. 82 Hacker Wilhelm č. 144
Na bělidle většího podnikatele se nacházela kamna se 2-3 kotli na vaření louhu (soda a potaš) a jedna pánev k předehřívání vody. Vedle stály velké nádoby na paření, do kterých se vložila příze a polévala se vroucím louhem. Protékající louh je zachycován ve spodní části kotle a použit znovu k nové proceduře. V tomto se pokračuje tak dlouho, až můžeme říci, že příze je zcela provařená.
Potom je příze přidělána na hole a je položena na tzv. přízových nosičích na bělící plachty.
Větší bělidla zaměstnávala 20-30 čeledínů a pařičů, kteří pocházeli ze Srbské Kamenice a z okolních obcí.
K vaření byla všude používána voda ze studní, zatímco ke kropení se nacházely na bělících plachtách louže, které byly plněny pomocí naběracích kol postavených na kamenickém potoce. Pracovalo se pro obchody s přízí v Sasku, Georgswalde, Rumburku atd., také pro sedláky v celém okolí.
Také len byl pěstován na všech místech, potom spředen na přízi, vybělen a bylo-li to možné i doma utkán.
Čilý život vládl v celém okolí.
Bělící průmysl byl velmi zkrácen kolem r. 1880 přivezením bavlny z Ameriky, později také znečištěním kamenické vody. Byl také velmi poškozen celními poměry se Saskem, takže v r. 1909 bylo zrušeno poslední stojící bělidlo Tobisů č. 29. Zánik bělení znamenal pro Srbskou Kamenici zlé ztráty.
Zdroj: Kronika Srbské Kamenice z let 1924-1937
Jízda lodičkou Ferdinandovou soutěskou.
V letech 1877/78 zřídil Ignac Fiedler č. 148 na Kamenickém potoce jízdu lodičkou od svého domu až k údolnímu mlýnu. Jízda na částečně rychle proudící vodě úzkou roklí s obrovskými příkrými skalami je pro každého přítele přírody zážitkem a nikdo se nesmí divit, že tato jízda lodičkou byla výletníky ráda podnikána.
V roce 1889 4/IV. byla tato jízda lodičkou navštívena také rakouským následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem s doprovodem několika vysokých důstojníků. Jemu na počest byla soutěska pojmenována Ferdinandova.
Zakladateli tohoto podnikání patřící malý domeček č. 148 byl stanicí
lodiček a hostincem. V roce 1926 postavil jeho zeť Füller Franz na místo starého chátrajícího domu moderně zařízenou restauraci „Zur Kahnfahrt“
(K přívozu) s pokoji pro hosty.
Zdroj: Kronika Srbské Kamenice z let 1924-1937
Různé staré vzpomínky
1903 – v tomto roce byl zde viděn první automobil, majitelem byl jistý klient z Teplic, letní host v č. 6
1904 – léto bylo mimořádně suché, během měsíců června, července a srpna nepršelo, louky byly červené, brambory uschly, v Labi se ukázaly tzv. hladové kameny a také se vyprávělo, že u Michelsgrundu uprostřed jinak tak mohutné řeky stála kapela a vyhrávala
1906 – velmi bohatý na ovoce, zvláště švestky slibovaly velmi bohatou úrodu, mnoho stromů se zlomilo. Tři týdny před úplným dozráním nepřetržitě pršelo, švestky popraskaly a na stromech zplesnivěly. Nejstarší lidé si na žádný takový případ nepamatovali
1908 – měl být z Růžového vrchu postaven obecní vodovod, projekt zůstal neproveden, protože nebyl nalezen žádný vydatný pramen (náklady 820,--K)
1908 – 2.12. památný den – 60 let nástupu vlády jeho veličenstva císaře Franze Josefa I. – všeobecný svátek. V Srbské Kamenici v předvečer ohně na kopcích, ráno budíček na slavnostní bohoslužby, na které vyrukovaly všechny spolky, potom byla v hostinci u Kleinpetrů slavnostní tabule a koncert. Ze strany obce byla založena nadace pro chudé – K 600,--
08 – v květnu nechal Fr. Clar z Janova na svém hospodářství č. 36 v Srbské Kamenici při příležitosti jubilea vysadit háj, k čemuž přizval místní školní mládež. Na nejvyšším bodě hájku nechal udělat kamennou lavici a zasadil několik dubů
1909 – koncem listopadu značný sněhový polom v lesích
1913 – 9.11. ve dvě hodiny odpoledne přeletěl ve výšce 100 m osobní vzdušný koráb „Sachsen“letící z Liegnitz –Haida. Odlet Haida 1,40 hod., přistání v Drážďanech ve 3,30 hod. Kapitán Hacker odpověděl na jeden ze zaslaných pozdravů společnosti od Kleinpetrů a ujistil je, že pohled na naše malebné okolí nezapomene
1914 – v červenci přeletěl Srbskou Kamenici v ½ 7 ráno první aeroplán, byla zcela jasná obloha
Zdroj: Kronika Srbské Kamenice z let 1924-1937
Srbská Kamenice
Obec v údolí říčky Kamenice v nadmořské výšce 204-239 m nad mořem. Celému kraji vévodí kuželovitý vrch „Růžák“ čedičového původu vysoký 619 m, někdy také nazýván severočeským Olympem jindy Děčínskou Fudžijamou – dnes I. zóna Národního parku České Švýcarsko.
Méně výrazný je na východní straně vrch Strážiště vysoký 469 m. V dávných dobách se měla na tomto kopci nacházet strážnice k ochraně České a Lužické stezky.
Obec je dostupná autobusovým spojením z Děčína a z České Kamenice nebo vlakem ze stanice Veselé pod Rabštejnem.
Výchozí místo pro návštěvu Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, CHKO České středohoří, CHKO Lužické hory a Národního parku České Švýcarsko.
Dominantou obce je kostel sv. Václava. Základní kámen k nynějšímu kostelu byl položen 15. července 1772 a dokončen byl za 4 roky. Oltář a zvony byly přeneseny z původního dřevěného kostela, který stál na místě nynějšího hřbitova. Na sv. Václava 28. září 1776 byla sloužena první mše.
Od roku 1995 se zde v měsících srpnu a září konají hudební slavnosti s bohatým programem. Viz rubrika Kulturní akce
Na skalní stěně u silnice pod kostelem je vytesán reliéf Korunování Panny Marie z roku 1701.
Mohutný čedičový kužel Růžovský vrch (619 m) je nazýván
Děčínská Fudžijama.
Je sopečného původu, svahy pokrývá čedičová suť, na některých místech je patrná sloupcovitá odlučnost čediče (tzv. Ledová studánka). Na severních svazích je vytvořena pískovcová terasa. Na čedičové suti se daří převážně listnatému lesu s převahou buku, javoru klenu a jilmu, na úpatí a západních svazích jsou i druhotné smrkové porosty. Mezi teplomilnými druhy květeny roste i vzácná horská kapradina laločnatá. Strategická poloha kopce a daleký výhled hrály roli již za napoleonských válek, kdy zde byla zřízena vojenská pozorovatelna. V noci 28.3.1945 zde seskočila skupina sovětských, polských a německých výsadkářů, která navázala spojení s hnutím odporu v České Kamenici.
Stoupáme stále po žluté značce až k významové odbočce, posílající nás asi 0,5 km na vlastní vrchol. Je zarostlý a výhled mezi stromy je jen dílčí, nicméně stojí za to vydat se na zajímavé místo. Z další z řady informačních tabulí se dozvíme podrobnosti – a jistě budeme překvapeni, jak hojně navštěvovaná musela v minulosti být dnes tato odlehlá lokalita. Majitel panství Edmund Clary-Aldringen nechal na Růžovském vrchu postavit 14 m vysokou dřevěnou vyhlídkovou věž. Turistům byla předána 29. května 1881 a o rok později zde stála i restaurace, později rozšířená. Roku 1891 byla vyhlídková věž poškozena bleskem a musela být stržena, ale 4. července 1893 byla dána do provozu 24 m vysoká šestiboká dřevěná rozhledna, dílo růžovského tesaře Thieleho. Stavba to byla náročná a nákladná, ale výdaje se brzy vrátily, vždyť na Růžovský vrch vystoupilo ročně na 10 000 zájemců. Vichřice v květnu roku 1903 ukončila i existenci této stavby – vítr shodil rozhlednu přímo na budovu restaurace. O třetí rozhlednu se postaral syn Edmunda Claryho-Aldringena Carlos – 22. května 1904 byla zpřístupněna 18 m vysoká stavba a rozhled z ní byl prý velkolepý. Ještě za I. Republiky mohli návštěvníci využívat služeb restaurace a těšit se z impozantních pohledů, v srpnu roku 1931 ale restaurace vyhořela. Rozhledna ztratila nezbytné zázemí a po několika letech byla pro špatný technický stav zlikvidována.
Zdroj: Výňatek z Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku svazek č. 14 České Švýcarsko
Vyhlídka nad jezírkem
Dle staré kroniky tzv. válečný domeček, dle současného místního názvosloví – jeskyně - dutý prostor zcela nahoře ve skále proti INFOCENTRU přístupný cestou za penzionem VESNA.. Přístup byl možný jen spuštěním shora po provaze úzkou skalní štěrbinou. Sloužil obyvatelům ve třicetileté válce jako úkryt. Teprve v r. 1896 zpřístupnil toto místo horolezecký spolek Srbské Kamenice vysekáním 26 schodů.
Velká louka v údolí po pravé straně při přístupu k vyhlídce – přírodní rezervace „Arba“ (dědictví).
Dolský mlýn – místo tajemné a romantické.
První písemná zmínka o objektu je z roku 1515, jeho počátky sahají zřejmě do období osídlování zdejší krajiny Michalovici. Mleli v něm hospodáři z Vysoké Lípy a Kamenické Stráně, později i zahradníci z Růžové. Od roku 1584 patřil Benešovskému panství, roku 1653 jej získalo panství Bynovec.
V roce 1696 vrchnost mlýn prodala Janu Kryštofu Pohlovi , jeho rod pak mlýn držel až do roku 1910. Mlynářské řemeslo komplikovalo plavení dříví po Kamenici, které začalo již roku 1530. Podle smlouvy z roku 1743 hrozila mlynáři pokuta, pokud omezí plavení dříví snížením hladiny při odběru vody pro mlýnský náhon. V době plavení mlýn stál. Jistou kompenzací bylo právo vyrábět pálenku a čepovat pivo. Vyráběla se tu také kolomaz.
Mlýn byl několikrát přestavován – barokní podoba pocházela z roku 1727, další přestavby následovaly roku 1819 a 1845 (úprava pro pobyt finanční stráže, v okolí přibývalo podloudníků …), roku 1814 byl postaven lihovar. Především po roce 1881, kdy byla v soutěsce mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem zahájena plavba na člunech, se Dolský mlýn stal oblíbeným turistickým cílem. Po roce 1945 byl objekt opuštěn a postupně zchátral. Dnes je předmětem zájmu výletníků, trempů a milovníků tajemné atmosféry.
Jedna z pověstí vypráví tragický příběh, který se měl odehrát někdy v 16. století. Jediný syn odešel ze mlýna do světa. Po dlouhých letech jednou večer zaklepal na vrata záhadný cizinec, jehož tvář se skrývala pod plnovousem. Požádal o nocleh a předem štědře zaplatil. Mlynář s mlynářkou v noci bohatého muže zabili, oloupili a mrtvolu zakopali v lese. Druhý den přijeli sedláci s obilím a vyptávali se, zda již viděli svého syna, který se z cizích krajů vrátil jako boháč. Prý povečeřel v hospodě a rodiče chtěl překvapit. Mlynář se oběsil, mlynářka skočila do náhonu a duch zavražděného syna prý okolím bloudí dodnes.
Zdroj: Výňatek z Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku svazek č. 14 České Švýcarsko
Dnes přístup k Dolskému mlýnu ze Srbské Kamenice – po modré turistické značce s několika dalšími různými možnostmi návratu zpět do obce – dle zdatnosti turisty.
Ochotnické divadlo v Srbské Kamenici
bylo založeno v roce 1867. Spolek měl 18 členů. Jako první ředitel působil August Tieze č. 180. Na začátku se hrálo v hostinci č.74, později se divadlo přestěhovalo do hostince „U Růžáku“, který v roce 1887 vyhořel. V roce 1892 se přikročilo k novému zřízení divadla.
V roce 1924 vyhořel tento hostinec podruhé. Divadlo uschované v přistavěných kolnách zůstalo zachováno, ale podium padlo opět ohni za oběť.
Nyní dozrával plán zřídit lesní divadlo. Energií tehdejších 38 členů se brzy podařilo najít hezké místo v blízkosti tzv. válečného domečku, které bylo příhodné, takže již v létě toho samého roku se konalo několik představení.
Po novém vybudování hostince „U Růžáku“ bylo divadlo opět uvedeno do provozu.
Zdroj: Kronika Srbské kamenice z let 1924-1937
V únoru 2002 se sešlo pár místních nadšenců v restauraci Pod Růžákem - Zelená hospoda. Společně nastudovali pohádkovou hru se zpěvy Kašpárkovy čertoviny. Premiéra se konala
26. 5.2002. Od té doby se uskutečnily ještě další dvě úspěšné premiéry: pohádková hra se zpěvy Půlnoční květ, jejíž děj se odehrává v Srbské Kamenici a hlavně na Růžáku a kabaretní představení. Spolek vystupuje pod názvem S.K. HOBLIK.
A ještě trochu historie
Zdroj: Venzrichnis der Curorte und Sommerfrischen Deutsch-Böhmens roč. VII. z r. 1901
Letní sídlo Srbská Kamenice.
Farní obec, kolem 200 domů a 1 050 obyvatel.
Okres Česká Kamenice.
Poloha:
V severních Čechách, skalami ohraničená luční údolí Kamenického potoka, 204 – 239 m vysoko, na východním úpatí Růžového vrchu, v dosahu Českého Švýcarska na všechny strany do 5ti min. volně přístupné lesy.
Doprava:
Stanice Rabstein České severní dráhy je 40 min. vzdálená a dosažitelná po silnici nebo po stinných lesních cestách. V obci je dvojspřeží (kočár), pošta. Telegraf je v Rabsteině, telefon v České Kamenici (1,15 hod.).
Zdravotní poměry (prostředí):
Blízkost lesa, čistý vzduch, klid, prvotřídní pramenitá voda, lázně v Jetřichovicích (1 hod.). Lékaři s lékárnou ve Freudenbergu (Mag. Chir. Wilh.Storch) a v Jetřichovicích (Dr. E. Heller), veřejná lékárna v České Kamenici. Volné lázně mohou být v místě obstarány.
Ubytování:
Bydlení (ubytování) pro letní hosty může být sjednáno jen v hostincích. Pokoje jsou světlé, spořádané, vytápěné a přiměřeně zařízené. 1 pokoj stojí týdně 6 – 8 K. U některých hostinců jsou k dispozici zahrady.
Zaopatření:
V hostincích Ignace Kleinpetera, Rudolfa Schuberta, Ig. Kny, Franze Tietze a Franze Ahne. Dobré a levné. Tamtéž možné veškeré zaopatření – po vyjednání. Všechny potraviny jsou v obci bohatě k dostání (8 obchodů,
4 pekaři, 4 řezníci).
Zábava:
Lodičky na Kamenickém potoce, lesní vycházky v revírech divokých prasat,
k Dolskému mlýnu, Ferdinandovy soutěsky, k dispozici noviny a časopisy, kuželníky. Vycházky dále na Hütenberg, do Rabsteinského Švýcarska, do údolí Zlatého potoka, na Růžový vrch (vyhlídková věž a hostinec), do Edmundovy soutěsky, k Jetřichovickým skalám atd. Cesty jsou značeny a popsány.
Informace:
Známé (popsané) hostince, starosta a učitel Ed. Fiala jako mluvčí Horského spolku.
Zvláštní upozornění:
Silný turistický provoz.
